Zahájení invaze
Rusové na Ukrajinu zaútočili 24. února 2022 okolo 4. hodiny ranní, kdy Rusové vypálili na Ukrajinu přes sto balistických raket a střel s plochou dráhou letu, k překvapení mnohých včetně některých nejvyšších ukrajinských představitelů směřujících nejen na Donbas, ale na celou Ukrajinu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navzdory hrozbě likvidace z ruské strany zůstal v Kyjevě a a v poselství národu požádal Ukrajince o podporu ozbrojených sil. Západní zpravodajské služby přitom očekávaly dobytí Kyjeva a kapitulaci celé země během jednotek dnů.
Neúspěch bleskové války
Bitva o Kyjev
Rusové zaútočili na Kyjev z několika směrů. Z Běloruska ze severozápadu přes uzavřenou zónu Černobylské jaderné elektrárny, kde se nepočetná ukrajinská posádka vzdala bez boje, další ruské jednotky směřovaly z Běloruska směrem na Černihiv a ukrajinské hlavní město ze severu, část ruských sil pronikala z východu z Ruska od Sum. Ukrajinská armáda neměla poblíž Kyjeva vybudované žádné opevněné obranné pozice a generál Oleksandr Syrskyj, který dostal na starosti jeho obranu, měl k dispozici pouze 72. mechanizovanou brigádu, nepravidelné jednotky a dobrovolníky.
Klíčovým bojištěm se v úvodních hodinách konfliktu stalo letiště Hostomel na severozápadním okraji Kyjeva, které se Rusové pokusili obsadit výsadkovou operací. Nepočetná ukrajinská posádka zhruba 300 mužů, z velké části tvořená vojáky základní služby, však tvrdým odporem znemožnila efektivní letecký přísun ruských posil a s podporou ukrajinského dělostřelectva, letectva a čerstvými posilami dokázala protiútokem ruské výsadkáře vytlačit z letiště do lesů, ale poté se Ukrajinci stáhli. Následujícího dne letiště obsadily ruské mechanizované jednotky pronikající ze severozápadu od Ivankivu. Přesto se bitva o letiště Hostomel stala jedním z klíčových momentů celé války, kdy Ukrajinci dokázali odvrátit hrozbu rychlé porážky, neboť zabránili ruské armádě v rychlém útoku proti Kyjevu a zajetí či usmrcení klíčových představitelů Ukrajiny. Ukrajinci následně vyhodili do povětří strategicky významné mosty přes řeku Irpiň, na jejímž opačném břehu dokázali zformovat svou obranu, a přepady ze zálohy působili Rusům velké ztráty.
Rusové se po neúspěchu prvotní fáze pokoušeli o obklíčení Kyjeva, ale zejména na východním úseku, kde ruská armáda na počátku března dosáhla města Brovary, se potýkali s nezabezpečeným týlem, kde Ukrajinci kladli tuhý odpor zejména ve větších městech jako Černihiv nebo Sumy, které hlavní ruské síly obešly.
Ve druhé polovině března Ukrajinci v oblasti převzali iniciativu a soustavným tlakem na ruské jednotky, které se potýkaly s logistickými problémy a nízkou morálkou, donutili Rusy stáhnout své síly od Kyjeva a svůj ústup označit jako „gesto dobré vůle“. Nalezení masových hrobů ve městě Buča po ruském stažení šokovalo celý Západ a znamenalo změnu přístupu ke konfliktu.
Ruské úspěchy na jihu
Největších úspěchů Rusové dosáhli v úvodních týdnech na jižní frontě. Jedním z prvních střetů bylo obsazení Hadího ostrova ruským námořnictvem. Během akce byla ukrajinským pohraničníkem na výzvu Rusů ke kapitulaci pronesena věta, která se v ukrajinském prostředí stala hitem a posilovala morálku k odporu: „Ruská válečná lodi, jdi do prdele!“ Dle původního ukrajinského tvrzení byla posádka zabita, došlo však pouze k jejímu zajetí. Obsazení malého a těžko bránitelného ostrova mělo umožnit ruské vylodění v Oděse.
Při pozemním útoku z Krymu se Rusové prakticky nesetkali s organizovaným odporem a během několika hodin dosáhli Dněpru a obsadili klíčový Antonovský most přes řeku. Ukrajinci sice následným protiútokem dobyli most zpět, ale po ústupu ho již nedokázali vyhodit do povětří, což Rusům umožnilo znovu ho získat do svých rukou, vytvořit na západním břehu Dněpru předmostí a proniknout do třísetisícového Chersonu. Ten byl na konci února obklíčen a 2. března 2022 dobyt. Proti ruské okupaci na jihu země se od počátku zvedla velká vlna odporu civilistů i partyzánů v Chersonu, Melitopolu nebo Berďansku.
Rusové zároveň na konci února zaútočili na Mykolajiv a Záporoží, ovšem byli odraženi a jejich postup se soustředil na okolí silnic. Zároveň utrpěli opakované těžké ztráty při ukrajinských útocích na letiště Čornobajivka.
Hrozbu vylodění ruské námořní pěchoty v Oděsě do značné míry eliminovalo potopení křižníku Moskva, vlajkové lodi ruské Černomořské flotily, v noci na 13. dubna 2022. Ukrajinci navíc na konci června po opakovaných vzdušných úderech donutili Rusy ke stažení z Hadího ostrova, kde následně vyvěsili ukrajinskou vlajku.
Východní fronta
Jedním z hlavních cílů ruské invaze byl ruskojazyčný Charkov se zhruba 1,5 milionem obyvatel, jen zhruba 40 km vzdálený od ruské hranice. Navzdory příznivým okolnostem a tlaku elitní 1. gardové tankové armády Rusové nedokázali město dobýt.
Druhým cílem bylo významné centrum ocelářského průmyslu a největší přístav Azovského moře – Mariupol. Ústup Ukrajinců z Berďansku na jihozápadě a pád Volnovachy severně od Mariupolu dne 27. února 2022 znamenaly ruské utahování smyčky okolo města, které do 2. března znamenalo úplné obklíčení ukrajinských obránců ve městě. Tuhý odpor obranců vedl ruská vojska k masivnímu nasazení dělostřelectva a letectva, které vedly k těžkému bombardování a rozsáhlým ztrátám na civilním obyvatelstvu. Rusové zároveň ztěžovali evakuaci civilistů při dočasném přerušení palby. 9. března 2022 Rusové ostřelovali porodnici, o týden později pak zaútočili na budovu divadla, která sloužila jako úkryt civilistů.
Obklíčené ukrajinské jednotky, které byly zásobovány pouze riskantně ze vzduchu pomocí vrtulníků Mi-8, dokázaly proti přesile odolávat několik týdnů. Rusové v dubnu dokázali ukrajinské síly rozdělit, ovšem část přeživších příslušníků ukrajinské námořní pěchoty se dokázala probít do poslední bašty odporu v ocelárně Azovstal, kde bojovaly převážně příslušníci pluku Azov. 20. května se Rusům vzdali poslední obránci, Rusové tak město kompletně dobyli. Později se část bojovníků v rámci výměn zajatců vrátila na Ukrajinu.
Na konci dubna 2022 Rusové zahájili ofenzívu v Donbasu, která měla obklíčit značnou část ukrajinských sil. Průlom se však útočícím jednotkám nepodařil, a proto útočili převážně čelně proti dobře zakopaným obráncům. Ruská armáda však mohla využít drtivou převahu dělostřelectva, které umožňovalo pomalu proměnit městskou zástavbu v nebránitelné ruiny. 11. května sice Rusové utrpěli katastrofální ztráty při snaze překročit řeku Siverskij Doněc u Bilohorovky, ovšem dobytí Popasné výrazně ohrozilo pozice Ukrajinců v Severodoněcku a Lysyčansku, kde zbývalo pouze zhruba okolo 20 kilometrů k úplnému obklíčení a osudu podobnému obráncům v Mariupolu.
Obklíčit ukrajinské síly u Severodoněcku se Rusům nakonec nepodařilo, proto na konci května zaútočili přímo na město. V noci ze 2. na 3. června však Ukrajinci podnikli překvapivý protiútok a zatáhli útočníky do krvavých pouličních bojů, které pád Severodoněcku výrazně oddálily. 24. června 2022 bylo ohlášeno ukrajinské stažení z města. Vyčerpaní obránci nedokázali navzdory příhodným geografickým podmínkám nadále bránit ani sousední město Lysyčansk, odkud se do 3. července stáhli, čímž umožnili útočníkům kontrolu nad celou Luhanskou oblastí. V červenci se však fronta i díky nutnosti odpočinku pro obě strany a západním dodávkám dělostřeleckých systémů včetně HIMARS stabilizovala.
Ukrajinská protiofenzíva (2022)
První informace o blížící se ukrajinské protiofenzívě, která se jako nejvhodnější jevila na jižní frontě, se objevily v první polovině července 2022. Ukrajinci během několika následujícících týdnů podnikali údery na mosty přes Dněpr, vojenská letiště nebo sklady munice. Ruské jednotky, čelící problémům se zásobováním jednotek na západním břehu Dněpru, výrazně posílily svou přítomnost v Chersonu a okolí a budovaly obranné pozice.
Na konci července Ukrajinci výrazně poškodili Antonovský most přes Dněpr a dobyli několik vesnic jižně od Kryvého Rihu. Samotná protiofenzíva oficiálně začala 29. srpna. 4. září sice Ukrajinci dobyli strategickou obec Vysokopilia, ovšem jinak byl jejich postup i díky přísunu ruských posil minimální.
Do zcela jiného světla se však ukrajinská protiofenzíva dostala o pár dnů později 6. září 2022, kdy Ukrajinci zaútočili proti slabě bráněným ruským liniím na východě Ukrajiny a ruská obrana se prakticky okamžitě zhroutila. Ukrajinci třetí den útoku, 8. září, dobyli město Balaklija a pronikli až 50 km hluboko do ruských linií. Ruské jednotky prchaly v panice a zanechávaly za sebou velké množství techniky. 10. září Ukrajinci vstoupili do strategicky významných měst Kupjansk a Izjum.
14. září již Ukrajinci hlásili osvobození zhruba 8 500 km2 a téměř 400 měst, vesnic a osad. Rusové dokázali částečně frontu stabilizovat na řece Oskil, ovšem ukrajinský postup nezastavili. bylo osvobozeno další strategicky významné město Lyman. Přestože Rusové nakonec v listopadu dokázali ukrajinský postup zastavit, utrpěli katastrofální porážku, která se navíc kryla s Putinovým vyhlášením ruské anexe čtyř ukrajinských oblastí na základě nelegitimního referenda – Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské, přestože byly z velké části pod ukrajinskou kontrolou (například v Záporožské oblasti nedrželi samotné město Záporoží).
Putin v reakci na hrozbu kolapsu ruské armády na Ukrajině a nespokojenosti ruských ultranacionalistů s vývojem nařídil částečnou mobilizaci a umožnil soukromé armádě – Wágnerově skupině Jevgenije Prigožina nábor mezi vězni.
8. října Ukrajinci zkomplikovali ruskou logistiku poškozením Krymského mostu. 9. listopadu ruské armádní vedení kvůli horšící se situaci na pravém (západním břehu) Dněpru vydalo rozkaz k ústupu za Dněpr a o dva dny později bylo osvobozeno město Cherson.
Další informace o vývoji na bojišti
Více o vývoji na bojišti lze najít na Wikipedii v článku Ruská invaze na Ukrajinu (2022), autor tohoto webu se zcela zásadně podílel na podobě hesel o bitvách o letiště Hostomel, Kyjev, Černihiv, Severodoněck, Lysyčansk, Bachmut a dále o charkovské a ukrajinské profiofenzívě z roku 2023.
PLOKHY, Serhii. The Russo-Ukrainian War. Penguin Books, 2023. ISBN 978-1-802-06178-9.
TROFIMOV, Yaroslav. Our Enemies Will Vanish: The Russian Invasion and Ukraine’s War of Independence. Penguin Michael Joseph, 2024. ISBN 978-0-241-655545-0.